Když jsem si v rozhovorech pro Padesátku všímala, kde všude jsme jako ženy zranitelné, uvědomila jsem si, že rapový videoklip Laktace, který jsem natočila před dvanácti lety, nebyla žádná samoúčelná recese. Že to není úlet, který bych měla tajit, ale důležitá součást mé cesty k nalezení vlastního sebevědomí.
Nemožnost kojit ženy hluboce zasahuje v oblasti ženství a mateřství. Tím spíš, že dnes pevně vládne heslo „dobrá matka kojí“. Což je fajn, ale jen dokud se vám to daří. A protože zároveň slyšíte, že kojení je nejpřirozenější věc na světě, logicky si odvodíte, že když to nejde, je s vámi něco bytostně v nepořádku.
Kdyby se mi tehdy místo fanatických rad dostalo uklidnění, mohla jsem si ušetřit několik měsíců léčení deprese. Rada lékařky a přední propagátorky kojení ovšem zněla: „Hmotnost vaší holčičky je sice už mimo růstový graf, ale nic si z toho nedělejte a kojte, hlavně se nenechte zblbnout od pediatrů k příkrmu.“ Dnes jsem přesvědčena, že šlo o hrubé profesní pochybení. Naší první dceři tehdy byly dva měsíce a stále měla porodní váhu. Zpětně žasnu, že jsme to nechali zajít tak daleko, ale byla jsem tenkrát úplně ochromená. Intuice mi říkala, že miminko potřebuje přikrmit, ale ženám kolem mě „to šlo samo“ a byla jsem všemi ujišťovaná, že to mám vydržet.
Střih, o dvanáct let později. Jedu autobusem a zničehonic se mi v hlavě začnou líhnout rýmovaná slova textu, který je sice odlehčený, ale úplně přesně popisuje tehdejší události. Dvanáct let trvalo, než jsem v sobě trauma z nekojení „schroustala“ a získala nad ním nadhled. Laktační rap jsem předvedla jako půlnoční překvapení na oslavě svých čtyřicátin a byl pro mě tak důležitý, že jsem k němu přidala i videoklip. U jeho natáčení jsem se hodně nasmála, což bylo léčivé. A dojalo mě, když jsem se dozvěděla, že jedna terapeutka tenhle klip předepisuje svým klientkám, které řeší problémy s kojením. Skutečnost, že je natočený ve stylu „samo domo“, na věci nic nemění. Dnes už ani nemám potřebu schovávat tenhle počin za pseudonym. Je totiž o nalezení vlastního hlasu.
P.S. Když se budete pozorně dívat až do konce klipu, možná spatříte naživo i dotyčné miminko. Jinak díky panence jménem Radeček nedošlo v průběhu natáčení k újmě žádné živé bytosti.
Text klipu LAKTACE (mother rap)
To jsem asi dva, tři roky šťastně vdaná byla, když malá holka Anička se ze mě narodila. Já nebyla jsem nejmladší, už táhlo mi na třicet, a to nejde všechno samo, jak když je ti dvacet.
Já chtěla jsem bejt přírodní, bejt v pohodě a kojit, v Centru aktivního porodu jsme byli rodit, jenže co si počít, když dítě nepřibejvá – - tak hledám v knihách, na googlu, co jinýho mi zbejvá?
REF: Jó laktace, to není legrace,
to je tvrdá práce,
to říkám i svý matce…
U naší dětský doktorky to bylo vážně psycho,
před každou další kontrolou mě dost bolelo břicho,
váha byla v čekárně, no já byla na prášky,
že zase budu poslouchat ty jejich chytrý hlášky.
Sestra kouká na váhu, počítá desetinky, zamračí se, ukáže v čekárně na maminky. Ty na klíně maj kojence, co velký jsou, a tlustý – „Tak má vypadat miminko!“ – Tak to je teda hustý...
REF: Jó laktace, to není legrace,
to je tvrdá práce,
to říkám i svý matce…
Pak kámoška mi řekla: „Tak tohle už je krize,
teď pomůžou ti jedině sestry v Laktační lize,
já objednám tě hnedka k doktorce Mydlilový,
ta o kojení všechno ví, ta dobře ti to poví!“
Laktační odbornice na mě prstem ukáže,
na mý dítě nekouká, jen plamenně mi káže –
„Dneska každý ví, že dobrá matka kojí,
no a která nekojí, tak ta neobstojí!“
REF: Vždyť laktace, to není legrace,
to je vážná práce,
a jde to každé matce…
Když jsem se vzpamatovala, tak došlo mi to všecko –
já musím myslet za sebe, už nejsem malý děcko.
Psychiatr píše mi antidepresiva,
Anče Sunar kupuju – a ona po něm PŘIBÝVÁ!
REF: Jó laktace, to není legrace,
to je tvrdá práce,
to říkám každý holce…